Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Listopad 2011

Budoucnost a vzdělávání – RVP-VT21 – L8

Vzdělávání a budoucnost – RVP 21 – L8

Velmi mě zaujaly rozbory otázek souvisejících s vývojem a budoucností člověka a jeho vzdělávání. Zajímavé jsou uváděné trendy a možné scénáře:

1. Návrat k byrokratickému systému.

2. Školy jako specializované vzdělávací organizace.

3. Školy jako základní sociální centra.

4. Model založený na rozšířeném trhu.

5. Vzdělávací sítě.

6. Kombinace různých modelů.

Určitě souhlasím s tím, že dokument by měli povinně studovat všichni vedoucí pracovníci školství, ale také vláda a parlament jako management zodpovědný za komplexní stav nejbližší budoucnosti.

S tím pak souvisí i uvedený citát: „Abychom dosáhli udržitelného rozvoje, je třeba mobilizovat řídící systém. Jeho vedoucí představitelé musí dělat víc, než jen vylepšovat stávající postupy. Musí být ochotni přehodnotit své myšlení a restrukturalizovat základní komponenty systému.

Domnívám se, že budoucnost vzdělávání velmi bude souviset s osobním vzdělávacím prostředím, s jeho propojením s kulturou a zájmy dané sociální skupiny, že naroste vliv otevřeného vzdělávacího prostředí, a to právě s využíváním nových síťových technologií.

A velmi dobré vyjádření nosné myšlenky o budoucím učiteli, že: „Důvodem pro přemýšlení o tom, kam se ubírá vývoj světa a vzdělávání s ním, není snaha předpovídat budoucnost. Cílem je rozšířit obzory učitelů tak, aby byli schopni rozeznávat nové možnosti a přijímat změny.“,  mě také vede k určitým filosofickým obavám, ale zatím s úsměvem a v nadsázce: – aby většinový člověk ve své pohodlnosti nakonec časem technologiím nepropadl natolik, že se z něj stane také jen prvek či otrok technologického systému. S takovou filmovou science fiction vizí bych se asi opravdu nerad vyrovnával. Věřím, že i nadále zůstaneme Homo sapiens.  

 


Daty řízené školství, RVP 21 – L6

Daty řízené vzdělávání a školství – L6

Jak prolínají informační a komunikační technologie do všech částí lidského života, tak samozřejmě přinášejí relativně snadnou dostupnost získávání velkého objemu dat, která mohou být opět díky ICT rychle zpracována a tedy jsou použitelná i pro další ovlivňování používání těchto technologií, tedy i jako nástroje pro řízení.

Asi podstatnou otázkou zůstává, zdali je tento proces motivová či vyvíjen jako moderní a inovativní nástroj zvyšující produktivitu, či je ovlivněn snahou o ziskovost firmy, která se snaží  vyvolat závislost na její platformě už od malých dětí. Také vlastnictví osobních dat podmiňuje jejich případné zneužití a možnou další mocenskou manipulaci.

Dalším problémem může být také závislost na bezproblémovém chodu ICT a s tím související záložní a náhradní systémy.

Jako drobný příklad uvádím nedávné uříznutí spojovací síťové linky mezi budovou školy a administrativní částí, kdy byl na měsíc zneschopněn chod programu evidence žáků a vzniklé potíže se doplňovaly zdlouhavě a současně se tato situace stala „dobrým“ důvodem pro skeptiky, kteří okamžitě mají argument proti vyššímu zapojování ICT ve škole, potažmo proti IT technikům a nadšencům ve škole.

Dalším problematickým prvkem je to, že „Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy“. Nelze jinak, než souhlasit s tím, že když vycházíme z výukových cílů, které jsou definovány do podoby standardů, tak je zřejmé, cit: „že splnění všech cílů nelze tradičním testem ověřit. Bez problémů lze testovat pouze 1. stupeň Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů – faktické znalosti. Kvalitní test možná dokáže ověřit i více, ale v žádném případě ne vše. Čím vyšší úroveň myšlení má postihnout, tím komplikovanější je jeho příprava. Takové v dnešní době vysoce potřebné kompetence, jako je schopnost vyjadřovat se nebo spolupracovat, nelze tradičními testy (byť počítačovými) ověřovat vůbec“. (B. Brdička, výukový materiál kurzu Vzděl. technologie pro 21. stol.)

Výhodou se nesporně jeví to, že pomocí ICT řízeného vzdělávání lze sledovat a analyzovat průběžný vývoj a průchod učivem a ne jen izolovaný plošný test.  

Naprostý souhlas mohu také vyjádřit k problematice nasazení systému řízení pomocí dat a ICT v tom, že než se rozhodne jakýkoli subjekt nějaký podobný systém zavádět, mělo by se důkladně zvážit, jaké jsou jeho skutečné a reálné možnosti i nedostatky.

Sbírat data popisující výsledky žáků jen proto, aby na jejich základě bylo možné hodnotit školy či učitele, je nejen drahé, ale navíc vysloveně kontraproduktivní. Vede ke snahám uměle ovlivňovat všechny sledované parametry podobným způsobem, jako americké hybridní školy připravují žáky pouze na složení plošných testů a zbylé výukové cíle téměř ignorují. Úplně jinak by ale zavedení takového systému dopadlo, kdyby primárním cílovou skupinou, jíž jsou výsledky určeny, byli samotní žáci a učitelé (jako v případě Khan Academy).

Samostatnou kapitolou je ochrana a řešení etických problémů souvisejících se sběrem objemných osobních dat, kdy existuje veliké riziko jejich použití pro zcela jiné účely, než jako informace pro žáka a učitele o úspěšnosti studia.

 


RVP – L5 – Konektivismus

Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí – L5

Problematika této lekce byla pro mě poměrně nejednoznačná a souvislosti a významy probíraného tématu asi ne zcela správně chápané, z důvodu slabé angličtiny v poslechu.

Z materiálů a útržků lekce on line jsem vycházel pouze při zapojení dalších informačních zdrojů na webu.

Velmi přehledná je tabulka uveřejněná na učitelském spomocníku v článku: Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí od Ing. Bořivoje Brdičky, Ph.D., která usnadňuje pochopení významu a vzájemných vazeb – (Behaviorismus – Kognitivismus – Konstruktivismus – Konektivismus). A to včetně výčtu principů konektivismu, významově odpovídajícímu také bodům podle wikipedie.

Využití otevřených sítí si pak lze dobře představit jako platformu různorodých názorů, které navozují nové podněty a otázky, tedy i řešení, a to právě dynamickým spojováním specializovaných zdrojů informací. Současně je zřejmé, že zdrojem učení mohou být lidé, ale i databázové síťové technologie. Naprosto jasný je také význam schopnosti nalézat a učit se nežli aktuální objem znalostí. Díky propojením lze snáze nalézat shody, souběhy a rozdíly v rámci mezioborového porovnávání souvislostí. A tento proces pak umožňuje aktuální rozhodování a výběr přijímané informace v čase, kdy později lze dospět k modifikovaným poznatkům díky proměňující a vyvíjející se realitě.

Obdobně jsem se více musel zamýšlet mezi pojmy Collaboration a Cooperation, neboť se mi jevily velmi blízké. Spolupracující lidé mi připadají bez součinnosti jako nelogické spojení. Například: Jestliže budu spolupracovat na výrobě automobilu, pak bez součinnosti může vzniknout více dílů jednoho typu, kterým nebude odpovídat navazující počet dílů, případně bych vyráběl nepřipojitelné komponenty. Proto vidím tyto formy ve velmi úzké součinnosti.

A takto se mi jeví i proces vzdělávání, kdy přiřazuji vysokou součinnost jak spolupráce, tak součinnosti, pokud tyto významy chápu alespoň trochu správně.

Možná že příklad nesouladu bych nalezl v tezích a názorech pedagogických odborníků na vývoj ve vzdělávání a politickou realizaci téhož, kdy spolupráce zřejmě nějakým způsobem nastává, ale součinnost pedagogů a politiků se již někdy nejen míjí, ale jeví se i jako protichůdná.

To je ale, předpokládám, další samostatná kapitola tohoto našeho kurzu, a tak jsem zvědavý, co lze v této souvislosti předpokládat a očekávat.