RVP-21, lekce 1, Integrace technologií ve vzdělávání

 Motto: „PCK -> TPCK“ … „Přestože se již mnohé udělalo, nemají průniky technologicko-předmětové a technologicko-pedagogické, na rozdíl od průniků pedagogicko-předmětových, dosud úplně jasný a pevný obsah. Je před námi ještě mnoho práce. Obor vzdělávacích technologií se navíc vyvíjí tak rychle, že ve skutečnosti ustálený obsah nikdy mít nebude.“

Integrace technologií do procesu vzdělávání je dnes brána sice jako nutná a samozřejmá, současně ale existují mnohá „ale“. Některá „ale“ jsou snahou o zachování určité konzervativnosti, jiná pak zástupným problémem pro osobní důvody, další postihují dostupnost těchto technologií a také způsoby použití v rychlém tempu doby.

Ty poslední dvě „ale“ jsou nutná k širšímu zamyšlení. Například již „Bílá kniha“ dala návody, co je třeba ve školství a vzdělávání podnítit, udělat a podpořit. Od doby kdy vznikla, však přes veškeré proklamace a předvolební sliby politiků, nebyla ve svých návrzích a podnětech v reálné skutečnosti ani podporována, natož plněna. Obecnou formulí až zaklínadlem se stal obrat že „nejsou peníze“, a to nejen ve školství. A tento neblahý stav se tak stal problémem jak státním, tak institucionálním, tak i osobním – rodinným. Ekonomické „rozevírání nůžek“ pak bohužel podstatně ovlivňuje další závislé činnosti a možnosti všech subjektů.

Nicméně jestliže zatím nelze neustále vybavovat školy nejnovějšími technologiemi, připravovat metodologicky školskou veřejnost by šlo, pokud by k tomu bylo více vůle. Pak se domnívám, že v případě získání jakékoli technologie, by bylo její účelné zařazení do jakéhokoli procesu rychlejší a účinnější.

A s tím i souvisí poslední moje pojmenované „ale“, tedy způsob použití. Je nepopiratelná pravda, že mladí lidé vyrůstají obklopeni těmito výdobytky moderní civilizace, ale stejně jako u konzervativců dospělé generace, tak se i u těchto mladých ročníků setkávám s poměrně zjednodušujícím přístupem. Při hledání požadované informace, je první nalezená „jediná správná“, případně se glorifikuje jediné úložiště – například Wikipedie. Má-li se pak nalézt nějaké problémové, konstrukční či jiné řešení, nachází se většinou pouhý popis realizací a výsledků, nikoli podstata řešení zadané problematiky. A na tomto poli je jak se domnívám stále mnoho práce, která je ve své podstatě shodná při hledání v tištěném katalogu, rešerších, na webových stránkách i v sociálních a dalších sítích, včetně sdílených informací „u souseda“.

Pak nelze než plně souhlasit opět se školitelem kurzu, Ing. Brdičkou, Ph.D., že: „… Tou nejdůležitější je schopnost učit se, tj. dokázat se v exponenciálně narůstajícím množství informací orientovat a zpracovávat je.“